JAK TO CELÉ ZAČALO
Příběh jednoho filmu, který jsme nechtěli opustit.
Classic Films Production nevznikla jen jako obchodní plán.
Nevznikla ani z touhy vybudovat produkční společnost.
Začala jedním filmem. Filmem, který jsme chtěli dostat na plátna — a který nás nakonec zavedl mnohem dál, než jsme čekali.
Na začátku byla láska ke knihám Bohumila Hrabala a k filmovým adaptacím Jiřího Menzela.
Jeho román Harlekýnovy miliony nás zaujal tím, co je pro Hrabala typické: schopností vyprávět o obyčejných lidech tak, že v jejich osudech člověk najde kus vlastního života.
Bez velkých gest. Bez lacině vypůjčeného dramatu. Jen příběh — a v něm něco, co zůstane.
Vývoj projektu zahájil v roce 2017 Jiří Menzel.
Když jsme v roce 2017 začali připravovat filmovou adaptaci, netušili jsme, že se z ní stane cesta na mnoho let.
Jiří Menzel — režisér, který dokázal Hrabalův svět převést na plátno způsobem, jenž se stal součástí české kulturní paměti — zahájil vývoj projektu. Proběhly první schůzky, vznikly poznámky, úvahy o podobě scénáře i budoucího filmu. Práce měla jasný směr.
Pak ale přišlo to, co nikdo neplánoval.
Jiří Menzel vážně onemocněl. Projekt zůstal nedokončený. A my jsme stáli před jednoduchou, ale těžkou otázkou: má smysl pokračovat?
Mohli jsme projekt odložit a čekat na lepší čas. Mohli jsme říct, že bez Menzela nemá smysl. Mohli jsme začít pracovat na něčem jiném a tuto kapitolu tiše uzavřít.
Místo toho jsme se rozhodli pokračovat. Ne ze vzdoru. Ne proto, že bychom se neuměli vzdát. Ale proto, že jsme během práce na tomto filmu pochopili něco, co jsme si předtím nedokázali pojmenovat.
Proč jsme pokračovali
V těch letech jsme si začali uvědomovat, jak moc nám — a nejen nám — chybí určitý typ vyprávění. Příběhy, které mají začátek, cestu a cíl. Příběhy, které diváka zavedou do krajiny lidských osudů a zanechají v něm stopu ještě dlouho po skončení filmu.
Celá generace diváků, která byla formována filmy Menzela, Kachyni, Vláčila, Juraj Hertze — ale i pozdějšími snímky jako Zelary, Je třeba zabít Sekala nebo filmy Jana Hřebejka — postupně zmizela z kin. Ne proto, že by ztratila zájem o film. Ale proto, že film ztratil zájem o ni. Vytratil se určitý typ příběhu, pro který tito diváci do kina chodili. Zůstaly rychlé komedie, efekty a zápletky bez paměti.
Například film - pohádka Anděl Páně 2 ukázal, že tato generace existuje a čeká. Milion a osm set tisíc diváků v kinech není náhoda — je to odpověď na otázku, po které nikdo moc nepátral.
My jsme se rozhodli na tuto otázku odpovědět systematicky.
Právě tehdy začala vznikat myšlenka Classic Films Production. Postupně jsme získali výhradní licence k několika dílům Bohumila Hrabala. Začali jsme rozvíjet další projekty — nové náměty, nové scénáře, nové spolupráce. Ale původní myšlenka zůstala stejná.
Nevěříme, že film vzniká rychle. Nevěříme ani tomu, že dobrý příběh lze nahradit efektem nebo výpravou. Věříme v pomalou práci. Ve scénář, který se přepisuje tak dlouho, dokud nezačne skutečně dávat smysl. V dramaturgii. V řemeslu. A především v příběhy, které mají co říct.
Harlekýnovy miliony byly na začátku. Classic Films Production vznikla proto, že jsme se rozhodli nepřestat.
Poznámka zakladatele
Když jsem poprvé četl Harlekýnovy miliony, nenapadlo mě, že se jednou stanou součástí mého života na mnoho let.
Původně jsem chtěl připravit jeden film. Postupně jsem ale zjistil, že mě víc než samotná produkce zajímá hledání příběhů — a lidí, pro které na příbězích záleží.
Mám rád filmy, které mají začátek, prostředek a konec. Filmy, které člověka někam zavedou a něco v něm zanechají. Filmy, po jejichž skončení zůstane chvíle ticha, než někdo v sále začne tleskat.
Právě proto vznikla Classic Films Production. Ne jako firma postavená na rychlé výrobě projektů. Spíš jako místo, kde mohou příběhy vznikat pomalu, kde mají čas hledat svou podobu. Kde se někdy několik let práce vejde do jediné věty scénáře — a ta věta pak stojí za to.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji vám za čas. Protože právě čas je to nejcennější, co může divák nebo čtenář příběhu věnovat.
Příběh Classic Films začal jedním filmem.
Dnes jich vzniká několik.
Některé jsou na začátku cesty.
Jiné se pomalu blíží k cíli.